Coje to antropomorfizace trhu?

Virtuální ekonomika – Bůh, kterého nezajímáme

Ekonomie udržitelného rozvoje

Na počátku byla Země nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Trh se vznášel nad vodami.

„Jak na to zareagují trhy?“, obává se generický analytik Patria Finance.  V podtextu cítíme, že trh je tu jakási entita, která jedná na základě vlastních pocitů a pohnutek. Musíme o ní pečovat a uspokojovat potřeby, které sama ještě nepocítila.

Tento myšlenkový proces se nazývá antropomorfizace trhu. Správnější pojmenování by ale bylo apoteóza, zbožštění, chcete-li. V prvním případě by se trh metaforicky stával spolu-člověkem. A člověka, sobě rovného, pokud nám působí příkoří, můžeme prostě ignorovat, vynadat mu, zažalovat ho nebo mu propíchnout pneumatiky. Bůh je naopak nedosažitelný, vládne nad námi a, aby  se nad námi občas smilovat, musíme mu přinášet oběti. To už zní povědoměji.

Práce a kapitál – spolubydlící, kteří se málokdy potkají doma

Rekordně nízké úrokové míry naznačují, že se nacházíme v situaci, kdy ve virtuálním prostoru poletuje přebytek peněz.

Nezaměstnanost i podzaměstnanost je stále dost vysoká. Internetové srovnávače ohrožují prodejce, zprostředkovatele, pojišťovací agenty, realitní makléře, finanční poradce. Automatizace výroby zase pracovní místa zejména v sekundárním sektoru výroby. Nejenom, že je tedy dost lidí, kteří hledají práci nebo lepší práci, lze také předpokládat, že se v důsledku technologických změn bude zvyšovat strukturální nezaměstnanost.

Je i dostatek práce, kterou je potřeba udělat. Jasný nedostatek pracovníků je v sociálních službách. Vzhledem k tomu, že stroje zvládnou vyrábět masově velké objemy zboží, bylo by logické, aby se výroba zajišťovaná člověkem začala orientovat spíše na kvalitu produkce.

Z nějakého důvodu se nám ale nedaří, aby výrobní faktory potkávaly na jednom místě. Vzniká tak podezření, že se finančním trhům nedaří alokovat zdroje tak efektivně, jak by si rády myslely. Nebo ano. V tom případě bychom ale měli přestat předstírat, že společným cílem všech ideologických směrů je zvyšovat blahobyt a kvalitu života lidstva, přestat předstírat, že naší prioritou je sloužit člověku, nikoli Bohu.

Komu tím prospějete?

Goodhartův zákon říká, že pokud se zlepšování nějakého ukazatele stane cílem při rozhodování o ekonomické strategii, přestává mít tento ukazatel význam. Jistě, například neustálá snaha o zvyšování HDP je z mnoha důvodů problematická.

Při pohledu na růst objemu virtuálních peněz, které „emitují“ komerční banky, růst objemu cenných papírů, státních dluhopisů a zejména finančních derivátů, ale není složité dospět k závěru, že současný ekonomický systém je orientován spíše než na efektivní alokaci zdrojů nebo pouhý ekonomický růst, na zvyšování likvidity na finančních trzích.

Nominální světové HDP je okolo 75 bilionů dolarů. Objem virtuálních peněz, které v podstatě nikdy nepřijdou do styku s produkcí žádných statků ani služeb je ale mnohonásobně větší.

Reálná ekonomika

Pojem reálná ekonomika se původně používal jako pojem kontrastující s ekonomikou nominální. Šlo tedy o ekonomické výsledky zohledňující inflaci.

V poslední době se ale bylo ve větší míře potřeba vymezit vůči ekonomice virtuální. Reálná ekonomika je tedy taková, která se zabývá odvětvími přímo zajišťujícími spotřební statky a služby. Sama diskuse o ní evokuje otázku, na kolik se ekonomika pracovníků a konzumentů a ekonomika finančních toků navzájem potřebují, což bylo do nedávna ještě nemyslitelné.

V souvislosti s tím se hovoří také o nových způsobech financování podnikání, jako jsou mikropůjčky a komunitní banky, jež nesměšují aktivity komerčního a investičního bankovnictví. Tyto půjčky se ale opět týkají jen malých a středních podniků, čímž se podtrhuje separace reálné a virtuální ekonomiky, světa rohlíků a velkých financí, světa lidí a Boha.