Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu

SDG 12: Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu

Výroba
Snižování spotřeby
SDGs
Cíle udržitelného rozvoje
Udržitelný rozvoj
OSN
Budoucnost

Produkci a spotřební chování lidí je třeba reformovat směrem k trvale udržitelnějšímu modelu. To se týká průmyslu, ale i služeb, potravin či odpadů.

Udržitelná výroba a spotřeba znamená takovou praxi, která uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožovala možnosti budoucích generací uspokojovat potřeby vlastní. OSN vydala malý anglický glosář základních pojmů a událostí v této oblasti. Pokud jde o samotný obsah cíle, mělo by se začít implementací jednotlivých Programů desetiletého rámce (10YFP), které se zabývají udržitelností jednotlivých oblastí spotřeby a výroby a kterých se mají účastnit země podle svých materiálních možností, zejména tedy rozvinuté státy. Do roku 2030 by mělo být zajištěno efektivní a udržitelné nakládání s přírodními zdroji, sníženo na polovinu plýtvání potravinami na straně spotřebitelů a prodejců a měla by být zásadně omezena produkce odpadů pomocí předcházení jejich vytváření, recyklace a opětovného používání. Do roku 2020 by pak mělo být zajištěno nakládání s chemikáliemi a dalšími odpady, aby prostřednictvím znečištění vodních toků, vzduchu a půdy nebylo ohroženo zdraví lidí a životní prostředí. Firmy, zejména pak mezinárodní korporace, by měly být motivovány, aby indikátory udržitelného rozvoje zahrnuly do svého reportování a samotné státy by ve veřejných zakázkách měly dbát udržitelné praxe a lidé by měli mít dostatek informací a povědomí o dopadech jejich životního stylu na udržitelnost. S tím souvisí i nutnost v jednotlivých zemích přepracovat dotační programy na fosilní paliva, které často motivují k plýtvání zdroji, a reformovat daňové systémy, aby minimalizovaly negativní dopady na rozvoj vlastních zemí. V neposlední řadě by měly být vytvořeny nástroje na monitorování dopadů turismu a jeho přínosu místní ekonomice.

Tento bod nebyl součástí Rozvojových cílů tisíciletí, současně ale představuje klíčovou součást Cílů udržitelného rozvoje, jak už napovídá název. Současně se týká především států Západu, které nesou odpovědnost za většinu současné spotřeby přírodních zdrojů i dosavadního znečištění a současně mají prostředky a technologie k zavádění změn. V samotném cíli se hovoří o tom, že by neměl být překážkou rozvoje chudších států. To znamená, že by tato opatření neměla brzdit průmysl, ale spíše nacházet cesty, jak se chudé státy mohou cestě špinavého rozvoje, kterou prošel Západ, vyhnout pomocí partnerství se zeměmi, kde už jsou vyvinuty čistější technologie.

Na straně spotřebitelů je prosazování cíle ještě složitější, protože záleží především na nich. Tomu lze ale pomáhat vhodnými osvětovými kampaněmi a zveřejňováním relevantních informací – například označování environmentální náročnosti produktů přímo na jejich obalech. Osvětě a vzdělávání v oblasti udržitelného způsobu života se pak věnuje Program OSN pro životní prostředí, ale vize společnosti, která by podle těchto tezí žila, se scházejí z mnohem širšího spektra zdrojů. Zde jsou například ke zhlédnutí výstupy Evropského projektu Sustainable Lifestyles ve formě krátkých, anglicky titulkovaných videí.

Česká republika má už od roku 2005 Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby a jak uvádí Ministerstvo životního prostředí, byla tato agenda jednou z priorit předsednictví ČR v Radě EU v oblasti životního prostředí. Státní agentura CENIA pak v roce 2008 vydala Manuál udržitelné spotřeby a výroby určený přímo pro podniky. Od té doby se však v tuzemsku o tématu příliš nemluvilo, takže letošní přijetí Cílů udržitelného rozvoje je ideální příležitostí diskusi na toto téma oživit.