Proč Pákistán nepřestává růst? Zejména kvůli nízkému vzdělání žen

Proč Pákistán nepřestává růst? Zejména kvůli nízkému vzdělání žen

Vzdělávání
Asie

V roce 1981 měl Pákistán 84 milionů obyvatel, v roce 1997 už 132 milionů, a v současnosti má 207 milionům. To z něj činí šestý nejlidnatější stát světa. Porodnost dosahuje 2,7 dětí na matku.

Svízelnější je ovšem struktura populace. CIA Factbook uvádí, že 31 % Pákistánců je ve věku 0 až 14 let, dalších 21 % mezi 15 a 24 lety. To nám dává přes 100 milionů lidí, kteří mají většinou svoje reprodukční období ještě před sebou. Navíc když děti a mládež tvoří většinu populace, je obtížné zajistit kvalitní univerzální vzdělání.

Může za to islám?

Větší počet dětí obecně souvisí s nižší životní úrovní. Na příkladu Pákistánu lze dobře ilustrovat, proč se v některých zemích nedaří tento trend zvrátit.

Na vině není primárně islám, jak by leckoho napadlo. Důkazem toho tvrzení jsou populační křivky sousední Indie, kde lze srovnávat místní muslimskou populaci s tou hinduistickou.

Agregátně sice muslimů přibývá mírně rychleji než hinduistů, jako daleko důležitější faktor se tu ale ukazuje geografická poloha. Populace Hindů v severním státě Bihar roste dvakrát rychleji než v jižním Tamil Nadu. Podobně i v případě muslimů v Uttar Pradeshi sousedícím s Biharem je přírůstek dvojnásobný oproti Kerale. Jižní státy vykazují výrazně lepší výsledky zejména v oblasti vzdělanosti žen a zdravotní péče. Tyto dva ukazatele jsou v drtivé většině v nepřímé úměrnosti k porodnosti.

U vyznavačů Alláha počet dětí na ženu klesá rychlejším tempem než u hinduistů. Také se zmenšuje velikost rodin a ve větší míře se také začíná používat antikoncepce.

To neznamená, že by náboženství nehrála roli, protože islám většinou není nakloněn západnímu typu antikoncepce. Nepřímá úměra mezi kvalitou života a vzděláním na jedné straně a striktním dodržováním doktrín na straně druhé ale platí spíše obecně, jak je vidět právě na příkladu Indie.

Faktory růstu

60 % Pákistánců žije na vesnici, kde je také porodnost vyšší. Skoro 30 % populace žije pod hranicí chudoby. Pouze 58 % je jich gramotných, číst umí většinou muži. Oba tyto faktory komplikují snahy o mediální kampaně na snižování porodnosti a obecně snahy o to začínat na toto téma diskusi.

Jediná obecně schvalovaná metoda antikoncepce je oddalování těhotenství po dobu 2letého kojení. To praktikuje přibližně třetina žen. Celkově využívá nějakou formu prostředku k zamezení těhotenství jen 35 % lidí.

Je časté, že muži tlačí na své manželky, které už nechtějí další děti. Některé ženy si proto nechávají tajně podvazovat vaječníky. Obecně ale směrem k antikoncepci, jak ji vnímáme my, panuje nedůvěra.

Všechny výše vyjmenované faktory zvyšují riziko, že se populace Pákistánu do konce století znovu zdvojnásobí. To se nezmění, pokud se zejména ženám v problematických oblastech, a to platí pro pákistánský nebo kamerunský venkov, nedostane vzdělání a lidských práv. Nelze od nikoho očekávat, že bude plnit své globální povinnosti, dokud ke všem nedotečou jejich globální práva. I proto jsou očekávání vyvolaná Agendou 2030 tak vysoká.