Česká delegace na Politickém fóru na vysoké úrovni (HLPF)

Pokrok v plnění Agendy 2030: Státy srší optimismem, statistiky varují před pomalým tempem

SDGs
OSN
Vláda ČR

V polovině července se konalo Politické fórum na vysoké úrovni (HLPF) – nejvyšší poradní orgán OSN pro udržitelný rozvoj. Na něm státy dobrovolně prezentují, jak se jim daří plnit cíle, které vytyčuje Agenda 2030. Výsledky jsou ale navzdory optimistickým prezentacím zatím skromné a postup pomalý, ukazuje analýza předložených reportů. Na letošním fóru prezentovala dosavadní úspěchy i rezervy také česká delegace v čele s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem

HLPF se zatím konalo pouze dvakrát – tento a minulý rok. Na letošním fóru prezentovalo celkem 43 zemí, což je přesně dvojnásobný počet oproti loňsku. Země, které prezentovaly loni, přitom letos zpravidla přenechaly prostor jiným státům.

Tento článek vychází především z jednotlivých dobrovolných národních reportů (tzv. Voluntary National Reports – VNRs) z let 2016 a 2017. V menší míře i z vystoupení delegátů na fóru. Vzhledem k tomu, že příspěvky jednotlivých států jsou zcela dobrovolné a není stanovena předepsaná forma ani obsah, jednotlivé reporty se výrazně odlišují a to jak do rozsahu, tak i kvality. K problematickému hodnocení přispívá i fakt, že od schválení Agendy 2030 uplynula poměrně krátká doba. Po dvou letech je řada států stále ve fázi přípravy strategických dokumentů.

Z těchto důvodů jsou možnosti, jak zhodnotit postup jednotlivých států a vzájemně jej porovnávat, značně omezené. Zároveň je nutné přistupovat k jednotlivým reportům spíše rezervovaně, neboť lze předpokládat, že státy mají ve svých reportech tendenci soustředit se spíše na silné stránky a upozaďovat ty slabé. 

Pokud bychom měli situaci soudit pouze na základě odevzdaných reportů, pak by na první pohled vše vypadalo slibně.  V kontrastu s optimismem jednotlivých reportů, ale na alarmující data upozornila řada delegátů na samotném fóru. Například podle Irene Khan dochází v oblasti genderových nerovností sice ke globálně k výrazným změnám k lepšímu, nicméně natolik pomalu, že pokud nezrychlíme, budeme rádi, když stanovené cíle splníme alespoň ke konci století. Přitom mezinárodnímu společenství zbývá pouhých třináct let do splnění Agendy 2030 OSN, pokud si má zachovat tvář. 

To potvrzuje i prohlášení Yongyi Minové, vedoucí monitorovacího týmu plnění SDGs ze statistického oddělení OSN. Její tým každoročně zpracovává statistickou zprávu o postupu plnění Cílů udržitelného rozvoje (tzv. Sustainable Development Goals Report). Minová letošní zprávu představila i na HLPF.

Politické fórum na vysoké úrovni (HLPF)

Hlavním úkolem setkání v sídle OSN je sledovat proces naplňování Agendy 2030, definované v 17 Cílech udržitelného rozvoje. Fórum se schází každý rok v červenci, jen jednou za čtyři roky ale v rámci valného shromáždění OSN.

Právě na těchto setkáních ministerské delegace z jednotlivých zemí probírají proces implementace Agendy, přičemž jednotlivé státy zde mohou dobrovolně referovat o tom, jak u nich probíhá dosavadní postup plnění.

Fórum ve věci implementace Cílů udržitelného rozvoje zasedalo teprve podruhé – Agenda 2030 byla přijata v roce 2015 a do té doby byla sledováním naplňování udržitelného rozvoje, respektive tehdejších tzv. Rozvojových cílů tisíciletí pověřena Ekonomická a sociální rada OSN.

Podle ní i v těch oblastech, kde jsme za posledních 25 let dosáhli největších úspěchů (tj. boj s chudobou a hladem, boj s nemocemi) je progres z hlediska ambiciózní Agendy 2030 stále příliš pomalý. „Abychom cílů dosáhli ve stanovené lhůtě, musí se tempo postupu zdvojnásobit,“ říká Minová.  A to je přitom řeč pouze o těch oblastech, které se nám daří plnit nejlépe. „Máme-li stanovené cíle splnit, musí se zapojit úplně všichni - vlády, podniky i občanská společnost.“ 

Inkluze a rovnost vs. uspokojení materiálních potřeb 

Z hlediska národních reportů vypadá vše pochopitelně o něco růžověji. Státy se v nich jednak snaží prezentovat v dobrém světle a zároveň je třeba přiznat, že v celé řadě zemí dochází k výraznému pokroku a to v mnoha oblastech.

Přes zmiňované rozdíly ve formě i obsahu jednotlivé reporty ukazují zásadní rozdíl v přístupu k dlouhodobé udržitelnosti mezi zeměmi třetího světa a západními, zejména evropskými zeměmi. Zatímco hlavním tématem chudých států státy je zajištění základních materiálních potřeb, zdravotní péče, vzdělání a zajištění ekonomického rozvoje (včetně zahraničních investic a mezinárodní podpory), evropské země vidí udržitelnost v budování soudržné a spravedlivé společnosti, která umožňuje rovné šance pro všechny.

Obecně se zdá, že většině chudých zemí se životní podmínky obyvatel zlepšují. Vlády těchto států se dlouhodobě snaží snižovat zdravotní rizika obyvatel, podporovat vzdělanost a bojovat proti hladu a chudobě.

Africké státy obecně ve svých reportech zmiňují velké pokroky z hlediska Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs), ketré předcházely dnešní Cíle udržitelného rozvoje. To se týká především boje s chudobou a hladem, dostupnosti pitné vody, zlepšování dopravní infrastruktury, zdravotních podmínek obyvatelstva a přístupnosti vzdělání. 

Například v Keni jen mezi roky 2014-2017 stoupl počet dětí pravidelně docházejících do školy ze 70 % na 75 %. V Zimbabwe, jednom ze států s nejvyšším procentuálním rozšířením viru HIV, poklesl výskyt smrtelné nemoci z 18 % na 14 % za posledních deset let.

Chudé státy v reportech zmiňují často nedostatečnou technologickou a finanční připravenost na implementaci SDGs. Některé dokonce přiznávají značnou organizační, strukturální nepřipravenost. To je případ Nigérie, za jejíž zmínkou o slabé propojenosti a nedostatečné spolupráci jednotlivých stakeholderů lze tušit značnou nejednotnost země. Jejím  dokladem jsou i nepokoje, které proběhly na začátku července letošního roku  při příležitosti oslav padesátého výročí od konce občanské války a sjednocení Nigérie. Tisíce lidí z regionu Biafra zde znovu protestovaly proti nadvládě Nigerijské federace a dovolávaly se autonomie

Situace v nejchudších státech se tedy pomalu ale jistě zlepšuje. Výjimku tvoří ty chudé země, které jsou navíc sužovány dlouhodobými konflikty. To je patrné zejména z afghánského reportu, který uvádí, že sledované indikátory rozvoje se kvůli dlouhodobému válečnému konfliktu spíše zhoršují.

Velcí hráči

Do této kategorie zemí patří nejlidnatější státy světa a ty státy, které mají největší globální dopad z hlediska své spotřeby či výroby. Z hlediska rychle se rozvíjejících ekonomik největší pokroky alespoň dle reportů zdá se dělá Indie. Ve svém krátkém reportu zmiňuje celou řadu ambiciózních rozvojových projektů, které už probíhají a mají konkrétní výsledky (např. základní krytí zdravotní péče pro rodiny pod hranicí chudoby, dále projekt usilující o zajištění bydlení pro všechny do roku 2022, či zajistit základní hygienické podmínky pro všechny obyvatele do roku 2019). 

Druhým nejrychleji rostoucím gigantem je Čína. Ta naproti Indii z hlediska plnění SDGs představuje velký otazník. Sice se otevřeně a dlouhodobě hlásí k implementaci Agendy 2030, na fóru ale nepředstavila žádný report. Prezentovala se jen krátkým a velmi obecným shrnutím svých dosavadních snah a plánů. 

Čína je přitom největším světovým producentem emisí CO2 a tedy na jejím postupu ve značné míře závisí, jak se bude dařit splnit závazky stanovené v Pařížské dohodě o ochraně klimatu z roku 2015. Vzhledem k tomu je na místě očekávat od Číny jasně a konkrétní kroky v této oblasti. Čínský report ale vyznívá spíše vágně – Číňané konkrétně zmiňují pouze systematickou snahu o snižování genderových nerovností, ale o dalších oblastech jmenovitě nereferují

Dalšími otazníky jsou i Rusko a USA, velcí hráči, kteří doposud zcela mlčí a jsou pověstní svou rezervovaností k rozvojovým meetingům OSN. Vzhledem k tendencím amerického prezidenta Donalda Trumpa společné globální rozvojové cíle OSN bojkotovat  lze přímo očekávat, že USA v dohledné době na HLPF s vlastním reportem nevystoupí. 

Na životní standard nám nesahejte

Pokud jde o evropské státy, podle reportů upínají snahu hlavně  směrem k inkluzi. Tedy k budování soudržné a spravedlivé společnosti, která umožňuje rovné šance všem. Materiální rozvoj řeší z toho hlediska, jak si udržet v budoucnu současnou úroveň života. Vedle toho se zde objevují specifické problémy bohatých zemí, jako je stárnoucí populace a nárůst civilizačních chorob.

Vzhledem ke globálním environmentálním dopadům je největším problémem bohatých států neudržitelně vysoká spotřeba (problém spadající do rozvojového cíle č. 12 Odpovědná výroba a spotřeba). Vyplývá to ze zprávy o plnění rozvojových cílů (SDG Index and Dashboard Report 2017), která byla vydána letos v červenci těsně před zahájením fóra. Je přitom paradoxní, že bohaté státy věnují hlavní prostor v reportech (a to nejen těch letošních, ale i loňských) často sociální tematice a přeneseně tematice environmentální, ovšem ne ve smyslu šetrného nakládání se zdroji, ale ve smyslu čistého a zdravého životního prostředí. Naproti tomu pokud problému vlastní neúměrně vysoké spotřeby pozornost vůbec věnují, tak jen velice stručně.

Například Švýcarsko zmiňuje rozvojový cíl č. 12. Oproti ostatním cílům mu věnuje jen minimální prostor a to především na korporátní rovině, resp. na rovině společenské odpovědnosti firem (CSR) a téměř vůbec se mu nevěnuje v oblasti individuálních spotřebních vzorců.

Švýcaři věnují velké úsilí přechodu na zelenou ekonomiku. Firmy by měly dosáhnout maximální efektivity ve výrobě a využívání zelených zdrojů. V souvislosti s dopadem na spotřebu a výrobu jej ovšem nelze brát jako všelék – z ekonomiky nikdy neuděláme perpetuum mobile  a navíc samotné technologické inovace paradoxně nemusí nutně vést ke snížení spotřeby, ale i k jejímu zvýšení. 

Švýcarský report zmiňuje i jeden konkrétní příklad snižování spotřeby. Ironií je, že se netýká přímo spotřeby švýcarské ekonomiky či jednotlivých občanů bezprostředně, ale jen přeneseně.  Jde o snížení spotřeby vody švýcarské firmy Nestlé při produkci kávy, jejíž výroba probíhá Vietnamu. 

Norský report je v této věci ještě vágnější. Místo toho, aby řešil změnu spotřebních a výrobních vzorců, zmiňuje v EU běžně uplatňovaný princip, že za škody na životním prostředí platí znečišťovatel (tzv. Poluter Pay Principle). To je sice užitečný ekonomický nástroj, který ale sám o sobě nestačí.

Dále se norský report zmiňuje v kontextu s rozvojovým cílem č. 11 už jen o snižování dopadu chemikálií a odpadu na zdraví a životní prostředí. To lze s nadsázkou přeložit jako „chceme tu mít čisto, špína nepatří k našemu životnímu standardu.“ Ale o tom, že norská životní úroveň je neudržitelně vysoká, neboť stojí na obrovských zásobách ropy, již nenajdeme ani řádku (vývoz ropy tvoří polovinu celkových hodnoty norského exportu). Svou závislost na ropě Norové (přirozeně) řeší především v souvislosti s cílem č. 8 (zajištění ekonomického růstu a důstojné práce pro všechny). Do budoucna musejí najít alternativní zdroj příjmů.

Vzhledem k této kritice je třeba na druhou stranu uvést, že rozvojový cíl číslo 12 (odpovědná výroba a spotřeba) nemělo letošní Fórum v hledáčku, a tudíž je možné, že i z toho důvodu jej některé bohaté státy mohly mít tendenci opomíjet. I tak by se ale národní reporty neměly omezovat na vybrané cíle, ale měly by referovat o celkovém postupu jednotlivých států. Ať tak či onak, hned příští rok je na programu mezi vybranými cíli právě i výroba a spotřeba, bude tedy zajímavé sledovat, jestli ji státy zohlední v reportech více.

Vzorové příklady

Výjimku mezi reporty vyspělých zemí představuje Německo a Dánsko. Obě země připravily obsáhlé a strukturované zprávy, v nichž postupují podle jednotlivých rozvojových cílů a vždy uvádějí, jaké konkrétní kroky již podnikly či se chystají podniknout. Kromě toho se obě země více než Norsko a Švýcarsko zaměřily právě i na vlastní spotřebu a výrobu.

Němci zmiňují několik nově schválených programů, jež se týkají spotřeby domácností a jednotlivců, předcházení vzniku odpadů (cirkulární ekonomika), a efektivní nakládání se zdroji, což celkově svědčí o systematickém přístupu k věci. Konkrétní příklady dobré praxe však Německý report neobsahuje.

Dánský report naproti tomu konkrétní příklady uvácí.  Například inspirativní případ rozvojového projektu, který byl hrazen z Dánského klimatického investičního fondu (Danish Climate Investment Fund –DCIF), který čerpá jak z dánských veřejných, tak i soukromých finančních zdrojů. S jeho pomocí se v Keni podařilo vystavět obří větrnou elektrárnu, která pokrývá 15% z celkové keňské spotřeby elektřiny. Část větrných turbín do elektrárny přitom dodala dánská firma. Dánský report tento projekt uvádí jako příklad rozvojového projektu, z něhož může těžit jak rozvojová země, tak donorská vláda i podnikatelský sektor.  

Kromě příkladů dobré praxe přikládá dánský report i samostatné příspěvky různých skupin stakeholderů, které vyjadřují jejich vlastní pohled na postup implementace Agendy (zástupce občanské společnosti, podnikatelského sektoru, municipalit, akademické sféry a mládeže). 

V porovnání s ostatními reporty se jedná o mimořádně vydařený počin a neškodilo by, kdyby si jej referující země vzaly v dalších letech za vzor. Dát přímo v reportu prostor různým stakeholderům, aby samostatně vyjádřili svou perspektivu, je užitečné ze dvou důvodů: přináší to výhodu v tom, že dotčené strany musí věc aktivně a samostatně promyslet a stanou se její součástí. Za druhé pak tyto strany mohou přinést nový pohled na věc.

Tak například zástupci dánského byznysu sami mluví CSR a potřebě podřídit ekonomiku environmentálním limitům. Vedle toho pak představitelé akademické sféry zase zmínili potřebu decentralizovaného řešení a oproštění se od sektorového managementu (o tom více v našem rozhovoru s prof. Pavlem Kabatem).

Česko má za sebou první důležitý krok, hlavní práci před sebou

Podobný model, i když v mnohem komornějším měřítku, zvolila i česká delegace (videozáznam z vystoupení delegace). Její aktivní součástí byli i zástupci podnikatelské sféry, Robin Dufek ze společnosti JRK BioWaste Management, a za neziskový sektor zakladatelka Nadace Krása pomoci Taťána Brzobohatá. Oba tito delegáti prezentovali český postup plnění Cílů po boku ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Na jednu stranu je dobře, že Česká republika zvolila tento participativní postup, kdy přímo do prezentace českého reportu zapojila stakeholdery z různých sektorů. Mezi prezentujícími státy tento postup jednoznačně vynikl, což bezprostředně ocenilo i publikum. Zpojení Taťány Brzobohaté, která je kromě svých společensky prospěšných aktivit zároveň i držitelkou titulu Miss World, zajistilo v tuzemsku celé akci publicitu, které by se jí jinak patrně nedostalo.

Na druhou stranu působí tento postup v porovnání s Dánskem trochu nevyzrálým dojmem. Pomineme-li publicitu jako hlavní klad a zaměříme-li se na dopad takto pojaté participace uvnitř daných sektorů v ČR, není její přínos nikterak valný. Zajisté by se našlo mnoho výraznějších tuzemských aktérů, tj. představitelů jak neziskové, tak podnikatelské sféry, kteří by nezastupovali pouze samostatné iniciativy, ale přímo zastřešující instituce či organizace. 

Český report projednala Rada vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR), která se sestává z různých stakeholderů jak ze státního, tak ze soukromého i občanského sektoru. Aktéři z různých sfér tedy měli možnost říct k dokumentu své a byli do procesu zapojeni (stejně tak jako se podíleli i na přípravě Strategického rámce ČR 2030), nicméně na rozdíl od Dánska nedostali přímo v samotném reportu prostor vyjádřit se vlastními slovy.  Určitě by nebylo na škodu nastavit napříště laťku ještě o něco výše a dánským příkladem se inspirovat.

Samotný český report shrnuje dosavadní české snahy, tj. předně postup přípravy a obsah Strategického rámce ČR 2030. V porovnání se zmiňovanými západními evropskými státy je zde patrné, že praktických kroků v implementaci jsme zatím (kromě iniciačního vypracování a schválení strategie) udělali jen málo – implementační plán, navazující na strategii ČR 2030 je teprve v přípravě. 

 

Fotogalerie

Zakladatelka Nadace Krása pomoci Taťána Brzobohatá, ministr životního prostředí Richard Brabec a stálá představitelka ČR při OSN velvyslankyně Marie Chatardová
Anna Kárníková, ředitelka Odboru pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády na Politickém fóru na vysoké úrovni (HLPF) v OSN
Česká delegace na Politickém fóru na vysoké úrovni (HLPF) v OSN
Jednací sál v budově 0SN během Politického fóra na vysoké úrovni (HLPF)

Video